dneska si na své přijdou milovníci knih, ve kterých je víc obrázků než textu, taky předplatitelé časopisu National Geographic anebo negramotní. :D (nadsázka, jako vždy.)
Prostě dneska přináším report z naší nedělní cesty po pobřeží. Navštívili jsme čtyři destinace, a jelikož vlastně nevím, jak bych mohla slovy popsat tu krásu, kterou jsem viděla, dám raději přednost obrazové dokumentaci.
Playa de Las Catedrales
Tahle pláž se nachází již v sousedním regionu - Galicii. Je to jedno z těch míst, kde si uvědomíte, jak jste oproti přírodě strašně malincí. Útesy, skály a jeskyně, které tady během staletí příroda vytvořila, jednoduše berou dech. A právě díky těmto přírodním úkazům se pláži říká "pláž katedrál", protože některé připomínají pilíře katedrály. Jediné, co se mi na pláži nelíbilo, bylo to obrovské množství lidí. Je to opravdu turistická atrakce jak se patří, navíc počasí bylo nádherné, takže všichni vyrazili objevovat zdejší krásy. Ale projít se tady v podvečer, kdy davy turistů odjedou, musí být romantika jak blázen. To by ani Rosamunde Pilcher nevymyslela.
Naší druhou destinací bylo tohle poklidné rybářské městečko, které je charakteristické bílými domečky lemujícími zdejší přístav a dobrým jídlem. Zajímavostí je tady zdejší most, který se jmenuje "Most polibků". Legenda praví, že kdysi dávno tady žil bohatý pán, který měl dceru a ta se zamilovala do piráta. Chápete, zápletka jak z Romea a Julie, takže ani nemusím dodávat, že tatík zrovna neskákal štěstím do stropu, když slyšel, koho si jeho dcera vyvolila. Nebudu zdržovat a prozradím vám, jak tenhle příběh skončil. Mladí bojovali za svou lásku a demonstrativně se líbali právě na místě, kde je dnešní most. No a pantáta to psychicky nezvlád a přímo u toho polibku jim usekl šavlí hlavy. Proto nese most tento název. Přidám taky jeden pozitivní fakt, ať nekončím odstavec useknutýma hlavama. Z Luarcy pochází nositel Nobelovy ceny za medicínu Severo Ochoa de Albornoz, díky kterému toho dneska víme hodně o DNA a hlavně RNA.
Cudillero
Ve Španělsku byste těžko hledali romantičtější a krásnější místo. Na první pohled zaujme barevnými domečky umístěnými ve svahu, hezky jeden na druhém jako tetris. Člověk by vraždil, aby tady mohl bydlet a každé ráno si na svém balkóně vychutnávat šálek dobré kávy s výhledem na přístav. Na druhý pohled zaujme Cudillero svou polohou. Říká se, že je to "město, které není vidět z pevniny, ani z moře." Zní to nelogicky a neuvěřitelně, ale je to tak. Nachází se v takovém ďolíku mezi dvěma obrovskýma horama, které musíte překonat, abyste ho spatřili. A námořníci zase budou muset popojet trochu blíž k pobřeží, aby ho uviděli zblízka, protože z širého moře se jim ho spatřit tak lehce nepodaří. Bylo tady opravdu nádherně, jen mě mrzí, že jsme neměli čas vyšplhat se nahoru na vyhlídku, to by ty fotky byly asi víc říkající. Jo, a ještě jsem zapomněla dodat, že do centra tohoto mini měsečka vedou dvě cesty - jedna podel přístavu a druhá kanálem. Jo, je to tak, šla jsem kanálem. :D Představte si nekonečně dlouhý tmavý tunel, kde je vevnitř asi jen čtyřiceticetimetrový mokrý chodníček vedle kterého teče obrovsky silný proud vody. A vy jdete a jdete a jdete a najednou jste v centru. To bylo opravdu dobrodružství a říkala jsem si, že musí být sranda chodit takhle třeba každý den do práce. Jo, v Cudilleru, tam se maj!
Cabo de Peñas
Ten, kdo patří do mého milého světa a čte pravidelně mé příspěvky, tak ví, že zde už jsem jednou byla. Pamatujete na zatoulaného pejska? Jo, to bylo tady. Když jsem viděla, že v rámci tohoto organizovaného výletu navštívíme znovu nejsevernější mys Španělska, zjistila jsem, že mi to vůbec nevadí. Naopak. Když jsem tam byla poprvé, tak mě to strašně zasáhlo, a přála jsem si, abych se tam mohla ještě někdy vrátit. To jsem netušila, že o měsíc a půl později k tomu opravdu dojde. A ač to bylo stejné místo, pocity byly úplně jiné. Poprvé se mi líbilo víc to, že jsem tam došlapala a byl to prostě ten správný vytyčený cíl výletu. Tentokrát nás zavezl autobus přímo nahoru k majáku, takže jsem dobrý pocit z turistiky ani mít nemohla. Co se mi ale naopak líbilo více, bylo načasování. Když vidíte zapadat slunce na nejsevernějším bodě Španělska, nemůžete ani popadnout dech. Věřte mi, i ten nejhorší cynik by stál s otevřenou pusou a jen koukal na červánky a vlnobití. Prostě nádhera.
Nakonec je textu i tak dost. Ty zážitky jsou ale tak silné, že je vždycky musím rozpitvat. :D Sever Španělska je prostě kouzelný. Všem doporučuju udělat si sem někdy výlet, stojí to za to.
A ještě tady mám jeden vzkaz.
Milý světe, dneska slaví moje maminka narozeniny a já bych jí tímto chtěla pozdravit, popřát a především poděkovat. Protože bez ní bych tady nebyla. (Jo, jasně z biologického hlediska je to celkem logické:D). Ale myslím to teď trochu jinak. Já jsem já, protože ona je ona. A protože máme jedna druhou. A protože právě když je člověk tak daleko od domova, tak si uvědomí, že potřebuje v životě jistoty. A ona je moje jistota. Mám tě ráda, mami:) (A nebreč!!!:D)
Žádné komentáře:
Okomentovat