Baskické dobrodružství 3 - San Sebastián

Milý světe,

je tady další část seriálu Baskické dobrodružství. Tentokrát se děj příběhu tří cestovatelek bude odehrávat v nádherném přímořském městečku San Sebastián, neboli Donostia (pro fajnšmekry a fanoušky baskičtiny.) Tohle turisty oblíbené letovisko se nachází kousek od francouzských hranic, obklopuje ho nádherná příroda a ne nadarmo se mu říká "perla Kantaberského pobřeží". Jednak kvůli svému tvaru připomínající lasturu, ale hlavně kvůli svému kouzlu, nádherným plážím, vyhlášené gastronomii a romantické atmosféře. V minulosti tady jezdila na dovolenou královská rodina, dneska tady tráví čas celebrity, gurmáni, španělská smetánka, ale taky tři blondýny, které toužily po tom odhodit deštníky, utéct z uplakané Asturie a užít si sluníčka ve městě snů. Protože tím San Sebastián určitě je.

Náš přesun z Bilbaa do Donostie začal poněkud dobrodružně. Když jsme dojely metrem na autobusové nádraží a chtěly si koupit lístky na autobus, zjistily jsme, že i přes časovou rezervu, kterou máme, na nás v životě ve frontě na jízdenky nevyjde řada. To víte, Španělsko. Jedno okýnko, do toho technické problémy a samoobslužný automat na jízdenky nefunguje. Tak jsme se zkusily zeptat u řidiče, jestli nám je neprodá on, a ten nás ujistil, že rozhodně ne, ať si je jdeme koupit k tomu okýnku.  Jo jasně, možná kdyby si pan řidič šel dát tříchodovou snídani, vyčůral se a prošel si trochu Bilbao, tak by to tak nějak časově vyšlo, než bychom tu šílenou frontu vystály. Takže se nedalo nic dělat a my musely nechat autobus odjet. Koupily jsme jízdenky u jiné společnosti, kde jsme si musely asi 4 eura připlatit, ale co, hlavně že jsme seděly a konečně mířily plné očekávání do San Sebastiánu.

Po příjezdu jsme se ubytovaly v hostelu (opět pro poutníky), který byl krásně vybavený,ale hlavně byl přímo v centru města, což je při takovém cestování veliká výhoda. Bydlely jsem v pokoji pro šest lidí a už když jsme vešly do pokoje, náš zrak padl na kostkovanou košili a žabky a my si řekly: "Hmmm, to vypadá, že tu s námi budou bydlet nějací stejně staří kolegové!!" Později odpoledne jsme zjistily, že opravdu ano. Dva sympatičtí Italové a jeden Řek, kteří jsou také na Erasmu ve Španělsku a přijeli si užít prázdniny do San Sebastiánu. Hned jsme se domluvili, že si půjdeme večer společně někam sednout. Ale to předbíhám, zpátky k našemu hektickému ránu... jediné slovo, které blikalo v našich hlavách po dvouhodinové cestě autobusem bylo KAFE. A tak jsme se vydaly hledat příjemnou kavárnu, a taky že našly. Na křupavý máslový croissant, který absolutně překonal ty, které jsem okusila kdysi v Paříži, jen tak nezapomenu. Mňam. A jen tak na okraj... paralela s Paříží je na místě, protože ceny v San Sebastiánu jsou s ní velmi srovnatelné. Pomerančový fresh za 4 eura? Kafe za tři? Zcela běžné. Ale věřte mi za tenhle máslový croissant byste dali i pět euro.

Posilněné kofeinem a cukrem jsme se vydaly objevovat město. V každé naší destinaci naše první kroky vedly do turistických informací, kde jsme požádaly o mapu, letáčky a pracovníci nám vždycky doporučili co navštívit, kam se vydat, kolik co stojí, prostě praktické informace. To bylo ideální, protože jsem měly hrubou představu o tom, jak si rozvrhnout čas, který na dané město máme. Takže jsme se prošly po pobřeží, po historickém centru, udělaly asi milion fotek a spálily si obličeje na lavičce, kde jsme asi dvě hodiny seděly, koukaly na lodičky a moře a rozebíraly všechno, co jsme si zatím za naši dovolenou nestačily říct. Jak říkám, dámská jízda, jak má být. Tak tady je malá část z toho milionu fotek a to hlavní, co je třeba v San Sebastiánu určitě vidět:

Divadlo Vitoria Eugenia

Kostel San Vicente

 

Plaza de Constitución - nádherné náměstí s typickými podloubími

Bazilika Santa María ..proč jsi tak vzdáálenéé Baroko..

Katedrála Buen Pastor ... svatý Víte třes se, máš ve Španělsku konkurenci.

Park Alderdi a promenáda u pobřeží ...romantika jako blázen

Historické centrum, uličky a okolí

V pozdním odpoledni jsme se rozhodly, že už bylo dost šlapání a uděláme si pohodový piknik na pláži. Nakoupily jsme dobroty a víno, zuly boty a užívaly si šumění moře, sluníčka a zdejší nezaměnitelné atmosféry. Žádný spěch, prostě ideální dovolená. :) V noci jsme pak vyrazily s našimi novými italskými kamarády užívat nočního života San Sebastiánu a pak už jen padly únavou do postele a těšily se na další den.

Ráno jsme posnídaly na pláži (já měla výbornou čokoládovou palmeru z místní pekárny) a naplánovaly si výšlap na vyhlídku, ze které je krásně vidět celé pobřeží a město. Takhle z ptačí perspektivy vypadal  San Sebastián ještě kouzelněji. No, řekněte mi, kdo by tady nechtěl žít.

Náš den jsme završily kávičkou, poslední siestou na pláži a procházkou kolem nábřeží řeky a pak už jsme se odebraly na autobusové nádraží koupit si lístek do Pamplony, naší další destinace. Jenže, aby věci nebyly tak jednoduché, paní u přepážky nám sdělila, že v autobuse už nejsou místa, takže musíme počkat dvě hodiny na další. Nadšené asi jako desetileté holčičky, které dostanou pod vánoční stromeček povlečení a hrnce do výbavy jsme koupily lístky na pozdější autobus a s našimi stokilovými batohy (míň kilo ani mít nemohly, protože ty troje boty, jídlo jak na sibiř a fén jsme fakt potřebovaly!) jsme zapadly do nejbližší kavárny, protože jít zpátky dvacet minut do centra už by jsme po celodenním chozením nezvládly. Pohodlně jsme se tedy usadily na zahrádku jedné ne příliš pěkné hospody vedle nádraží. Vyhřívaly jsme se na slunci a pak přišel číšník s výrazem jako kdyby vypálil šest vesnic a na sedmou se chystal a zeptal se, co si dáme. Holky si daly studené pití, ale já ze strachu, že mě čeká dvouhodinová cesta do dalšího města, nechtěla zatím nic pít a tak číšníkovi slušně řekla, že si kdyžtak objednám později. Ten na mě vrhnul pohled, kterým mě jistě proklel do horoucích pekel a řekl něco ve smyslu, že to je jako děs, že k nám bude muset jít takhle na dvakrát. Jojo, trefa, drahý příteli. Takže já ho ubezpečila, že to asi ano, ale v duchu jsem si říkala, že po tomhle výstupu si tady nic nedám. Tak jsme vytáhly časopisy a krátily si dvouhodinové čekání na autobus. A najednou - ŠŤOUCH do ramena. A druhý do ramena mé spolucestovatelky. "Tady se nespí," zvolal vrchní. Sundala jsem své sluneční brýle a ujistila ho, ať se nebojí, že nespíme, jen odpočíváme, což jde přes brýle těžko rozlišit. Naše třetí spolucestovatelka čtoucí asi čtvrtý časopis se nám z druhé strany chechtala, protože věděla, že tohle byla fakt chabá výmluva. ..je to tak. Já fakt na malou chvíli usla na zahrádce hospody. :D  Krize. Cestování je fakt někdy náročné. Jo, a lhát se nemá, milé děti! 

Hodily jsme na záda bágly a po dvou hodinách konečně opustily tohle restaurační zařízení, kam bych vám opravdu nedoporučovala jít, pokud nechcete za fantu z mini plechovky zaplatit v přepočtu asi 115 korun, když v obchodě ji koupíte za pár centů a dostat políček od obsluhy. :D V autobuse do Pamplony už jsme se celé historce smály, taky znovu spaly, chtěly trochu zvracet při jízdě po nekonečných baskických serpentinách, ale hlavně se těšily na dobrou večeři a další město naší cesty.

Jaké bylo naše překvapení, když jsme asi v devět večer dorazily do centra Pamplony, kde se nacházel náš hostel. Kulturní šok...

... pokračování příště.