Milý světe,
tak dneska máme Velikonoční pondělí - nejoblíbenější den
v roce všech českých mužů, kteří můžou beztrestně zbít své manželky, matky, dcery a další
příslušnice něžného pohlaví a ještě se u toho řádně opít a noční můra nás všech,
které jim za to musíme náležitě poděkovat, připravit hostinu a přežít polívání
studenou vodou nebo parfémy, jejichž vůně má daleko k něčemu, co používá Ivana
Trumpová. :D Ať už vás váš drahý polil pravým Chanelem nebo Hugo Kosem či jiným padělkem s vtipným názvem, nesmutněte a dejte si ještě kousek beránka k dnešnímu mini
blogovému příspěvku.
Jsem si vědoma toho, že můj blog teď na pár týdnu upadnul do
komatu, ale myslím, že je čas to tady trochu oživit! Takové "blogové zmrtvýchvstání".
Jak tematické, když máme ty Velikonoce... Fajn, uznávám, že Ježíš má na světě trochu
víc fandů než tenhle internetový deníček, ale i tak se s chutí vrhnu do
resuscitace a pokusím se to tady znovu přivést k životu.
V posledních dvou týdnech se toho stalo moc. Uvědomila jsem
si, že už zbývá jen pár týdnu do konce školy a blíží se zkouškové, což je
děsivé. Došlo mi, jak je můj život tady hrozně jiný a jak bude návrat
do toho starého těžký, což je ještě děsivější. Taky mi odjeli mí tři irští nejlepší
kamarádi a já zjistila, že někteří lidé mi budou v budoucnu opravdu chybět, což
je nejděsivější. A když jsem na jednu stranu rovnice dosadila tyhle tři děsivé
věci a přičetla k nim fakt, že mám 9 dní velikonočních prázdnin, kdy nemusím do
školy, vyšel mi na druhé straně za rovnítkem jasný výsledek:
DOVOLENÁ.
A tak jsem si ji dopřála, na týden
opustila Oviedo a společně s mými milými dvěma českými kamarádkami vyrazila do
Baskicka. Do regionu, který vás okouzlí svou jedinečností. To je asi
slovo, které ho nejvíce charakterizuje. Ať už je to zdejší jedinečná příroda,
velká města, lidé, jazyk, který mi často připadal jako náhodná kombinace písmen
a nebyla jsem schopna některá slova ani vyslovit, zvyky, jídla, no prostě celková
atmosféra. Navíc, pro mě samotnou měla návštěva téhle destinace obrovský význam,
protože bakalářská práce, kterou se budu zabývat následující rok se baskické
kultury hodně dotýká. Takže jsem byla ráda, že jsem měla možnost se na tohle
místo podívat.
Takže v pondělí tři Češky sbalily bágly a vyrazily na šest dní objevovat krásy zdejšího kraje. Byla to dámská jízda jak se patří a zkrátka skvělá dovča, protože prostě když jste na nádherném místě s těmi správnými lidmi, nemůže to být ani jinak. Cesta byla plná nezapomenutelných zážitků, komických situací, zajímavých setkání, no jak to tak na holčičím výletě bývá.
Během našeho putování jsme navštívily všechna hlavní města
tří provincií Baskického autonomního společenství: Bilbao, San Sebastián a
Vitorii a k tomu přidaly Pamplonu, hlavní město autonomní oblasti Navarra. Vymezit
Baskicko jako takové totiž není úplně jednoduché. Pokud tímto pojmem chceme
označit místo, které je nějakých způsobem spjato s baskickou kulturou jako
takovou, tak do tohoto území musíme započítat autonomní společenství Baskicko s
provinciemi Araba, Bizkaia a Gibuzkoa, potom již zmiňovanou sousední autonomní
oblast Navarru a nakonec i část, která se nachází již na území Francie.
Největší vliv baskické kultury ale zaznamenáte právě v třech hlavních provinciích
Baskické autonomní oblasti, neboli País Vasco, jak se jí říká španělsky, takže
když vám někdo bude vyprávět o pravém Baskicku, myslí spíše tohle administrativně
členěné území.
A protože si myslím, že si každé město zaslouží svůj prostor
na tomhle blogu, rozhodla jsem se naší dámskou dobrodružnou cestu rozdělit na
části. Takže se v následujících dnech můžete těšit na takový mini seriál o
Baskicku, o cestování, o nás...
Takže zůstaň ve střehu, milý světe!:)
Žádné komentáře:
Okomentovat