dneska tady mám report co se stalo nového v mém životě. Tenhle článek jsem napsala asi před čtrnácti dny, ale nebyla jsem schopná nahrát fotky, tudíž přichází až teď. Ale lepší pozdě než nikdy. Co je asi nejdůležitější, tak zkouškové už skončilo, já dokázala Evropské unii, že si jejich stipendium zasloužím a domů si vezu ranec kreditů, hurá! I mí erasmáčtí kamarádi byli většinou úspěšní a ti, co ne, byli aspoň rádi, že mají pár týdnu oddech než začnou druhé termíny. Takže to chtělo pořádnou oslavu. Já měla poslední zkoušku minulý čtvrtek, takže jsme se jí rozhodli oslavit v Tieřře Astur, o které jste se mohli dočíst v minulém článku. Netřeba dodávat, že party nekončila tam, ale pokračovala do ranních hodin i v Oviedu.
V pátek bylo jasné, že musíme zkouškové oslavit všichni společně a hlavně por některé už to bylo poslední setkání se zahraničními kamarády, takže se vše odhrávalo ve velkém stylu a asi nikdo nedošel domů za tmy. Tolik lidí jsem v ulicích Ovieda snad ještě neviděla a ač je to neuvěřielné, tak játra i srdeční oběh všech zúčastněných to přežil.
V sobotu jse rohodla zatočit se společenskou únavou po svém a jela s kamarádkou načerpat energii k moři. Krásnou pláž tady máme půl hodinky autobusem, takže jsme se celý den slunily, já si brutálně spálila nohy a večer následovala rozlučka s částí mých spolubydlích, takže jsem tady na bytě zůstala jen já s dvěma chlapama. (Nepřála bych vám vidět tu kuchyň... :D) V ten den se mi to sešlo, takže jsem z rozlučky utíkala ještě na oslavu narozenin, která se odehrávala v poklidném duchu, protože většina lidí byla ještě unavená z pátku. Zakončili jsme to pár písněmi v Karaoke baru a já si říkala, že v neděli už určitě půjdu spát po Večerníčku!
Jenže v neděli mě pozvala kamarádka z Ekvádoru na večer se zpíváním a kytarou, což jsem odmítnout nemohla a v noci uspořádal kamarád Mexičan rozlučkovou party u sebe doma, která byla opravdu povedená, spoustu jídla, fajn lidí, se kterými si vždycky skvěle popovídám, takže ač jsem měla na pondělí naplánovaný dlouhý výlet, rozhodla jsem se na chvíli stavit a odcházela jsem brzo. V jednu ráno jsem došla domů, zabalila bágl a za pár hodin už vyrazila sama asi 400 kilometrů na západ od Ovieda, do magického města - Santiaga de Compostela. Když jsem dosedla do autobusu, říkala jsme si, že poslední dny byly teda opravdu jízda a s radostí jsem si zdřímla. Ale o tomhle výletě zase jindy, ten si zaslouží samostatný článek..
A taky fotodokumetci výšlapu na Monte Narranco, což je hora, která se tyčí nad Oviedem a na ní se nachází obrovská socha Ježíše Krista. Každý den se na mě tenhle cápek smál, když jsem chodila do školy, protože právě od capusu je socha i s celým panoramatem hor nádherně vidět. Tak jsem se rozhodla ho jít pozdravit trochu blíž a jeden slunečný víkend jsme tam vyrazili. Asi dvouhodinová túra se vyplatila, protože výhled od sochy na celé Oviedo byl opravdu nezapomenutelný Najednou člověk viděl jako na dlani město, kde prožil půl roku svého života. Ulice, které se na začátku zdály tak strašně cizí a kde se ztrácel a na konci už znal každou zkratku nebo díru v chodníku. A hory, které ho obklopují, které vyvolávají klid a respekt.
Po cestě jsme ještě minuli dva slavné románské kostely (Santa María a San Miguel) , které, pokud jste fanoušci Woodyho Allena, můžete znát z filmu Vicky, Christina, Barcelona. Není náhoda, že Woody situoval kus filmu právě do Ovieda. Ve městě pobýval, zamiloval si ho a dokonce zde má vlastní sochu, kterou tady místní, turisti, i opilci vracející se nad ránem domů milují. Ať máte jakoukoli náladu, když míjíte Woodyho, šibalsky se na vás směje a připomene vám, jak krásné je tady být. Na chodníku u sochy se nachází jeden z jeho citátů, který by se dal přeložit nějak takto:
"Oviedo je líbezné, exotické, krásné, čisté, přívětivé a klidné město, které jako by ani nepatřilo do tohoto světa, jako by neexistovalo... Oviedo je jako pohádka."
Je to tak. Protože tohle město, i region Asturii, ve kterém se nachází si prostě zamilujete na první pohled. A možná tu necháte i kus svého srdce jako já. To všechno, ale s vědomím, že se stoprocentně pro ten kus jednou vrátíte, protože právě v pohádkách je možné úplně všechno...
Žádné komentáře:
Okomentovat