Gurmánský ráj

Milý světe,

jak jsem již v minulém článku předeslala, Asturie je ráj gurmánů. Speciálně v Oviedu je tolik restauračních zařízení, že i kdybych každý den zavítala do jiného podniku, nikdy bych je tady za svůj půlroční pobyt neprošla všechny. Díky bohu, že stipendium není tak velké,  abych tenhle plán mohla zrealizovat, protože jsme si jistá, že bych se pak zcela jistě mohla stát čtvrtým členem Maxim Turbulenc. Jednou za čas ale s přáteli na dobré jídlo zajdeme a včera jsme se rozhodli vyzkoušet speciální nabídku nejvyhlášenějí asturské restaurace. Jde o to, že zaplatíte 15 euro a máte možnost vyzkoušet asturské speciality, vypít co jen hrdlo ráčí a k tomu si poslechnout dobrou kapelu.

Tierra Astur, jak se restaurace jmenuje, se specializuje na tradiční kuchyni a kvalitní sidru - nápoj, který tady teče proudem a mám podezření, že všem astuřanům koluje v žilách místo krve právě sidra. Restuarace má 4 pobočky, a my zavítali do té největší z nich, která se nachází ve městečku asi 20 kilometrů od Ovieda. V ceně večeře byla i doprava, takže nás autobus vyzvedl přímo v Oviedu a vysadil před branami tohohle gurmánského království.

A že to království bylo! Místo křišťálových lustrů tady ale ze stropu visely prázdné lahve od sidry, po stranách byly vystavené obrovské sýry a jiné tradiční pochutiny na prodej a sednout jste si mohli vlastně přímo do sudu.

My ale zůstali u velkých stolů uprostřed místnosti a čekání na první chody naší večeře jsme si krátili pitím sidry, vína a piva a jezením domácího chleba. Celá akce vlastně probíhala formou bufetu, takže se vždycky doneslo k jednomu stolu spoustu talířů s určitým chodem a každý si bral kolik chtěl. Takže moje předsevzetí, že každý chod poctivě vyfotím, abych tady pak mohla dát krásné umělecké fotky jídla jaké nemá ani láďa Hruška ve své slavné kuchařce, se rozplynul s prvním chodem, protože všichni kolem mě se na to okamžitě vrhli a já ve strachu, že na mě nezbyde,  odhazovala mobil a radši držela krok se stádem kobylek. :D Nicméně, přeci jen něco se mi podařilo zachytit, tak to tady světu ukážu.

Jako první nám číšnici donesli tradiční Tortillu de patatas, což je jedno z mých nejoblíbenějších španělských jídel, které i když je totálně jednoduché na přípravu, chutná báječně. Prostě brambory na plátky smíchané s cibulí a zamíchané ve vajíčku, které tvoří jakýsi dortík s výbornou propečenou krustou a křehkým vnitřkem.Už se těším až si ji udělám doma a budu nostalgicky vzpomínat na Erasmus. Dále talíř s typickými klobáskami a šunkami. Z těch určitě stojí za to vyzdvihnou jamón serrano, neboli sušenou vepřovou šunku té nejvyšší kvality nebo tradiční asturské chorizo, klobásku, která je pro tuto oblast asi nejtypičtější.

Já nejsem až tak milovník uzenin, ale když přinesli talíř s variací sýrů, mé sdrce zaplesalo. Šest druhů španělských sýrů doplněné o ořechy a speciální marmeládu, která se tady k sýrům normálně podává. Nikdy bych nevěřila, že právě kombinace slaného sýra a nasládlé vychlazené tuhé marmeády může chutnat tak dobře.

Poté přišly smažené kukuřičné placičky plněné mletým masem, neboli Tortas de maíz. Taky velmi typická asturská pochoutka.

A pak už přišla na řadu mořská sekce, takže po smažených kalamárech se jen zaprášilo a taky smažená merluza, hodně oblíbená ryba v této oblasti. A musím říct že ačkoli nejsem nějaký velký milovník ryb, zrovna tenhle druh mi opravdu chutnal. Mořské plody a ryby jsou tady hodně oblíbené a hrozně se mi líbí, že je tu spoustu malých krámků, kde jsou všechny mořské y sladkovodní potvůrky krásně naaranžované a hlavně čerstvé. Nebo pokud počkáte do neděle, můžete vzít proutěný košík a jít nakoupit čerstvé rybičky na zdejší trh. To má taky své kouzlo.:)

Pak si na své přišli masožravci. Nejprve brambory ve speciálním nálevu s uzeným masem, poté žebírka s domácími hranolkami a nakonec grilované kuřecí. Po tomhle všem už jsme mysleli, že praskneme a tak jsme se snažili nabrané kalorie vytančit po pódiem, na kterém nám celou dobu k tanci, jídlu a poslechu hrála skvělá kapela. Celý ten večer měl opravdu hezkou atmosféru.

Dezert v podobě Casadiellas neboli malých křehkých ořechových závinů a Frisuelos, což jsou vlastně naše palačinky už jsem do sebe rvala skoro násilím a jen se modlila,ať přežiju cestu autobusem do Ovieda. Přežila. Ale věřte mi, druhý den jsem skoro nic nejedla. :D

Asturská kuchyně mi bude vlastně hrozně chybět. Ale možná ne ani jídlo jako takové, ale celý ten jídelní obřad, kdy si skupina přátel objedná spoustu chodů a sdílí je společně, atmosféra útulných hospůdek a sidrerií, přístup číšníků, z kterých se postupně stanou vaši dobří známí :D, důraz na tradici a hlavně ta vůně sidry, když kráčíte po nejzněmšjí ulici Gasconě, kde je jedna sidreríe vedle druhé a kde taky bydlím. :D Myslím, že lokalitu jsem vybrala opravdu dobrou.

A právě na Gasconě se konala o víkendu ochutnávka sýrů. No, tak chápete, když to má člověk za barákem musí jít! Takže jsme zaplatili tři eura a dostali 14 kartiček, které jsme vyměňovali za sýry. Nejprve jsem myslela, že to budou různé druhy sýrů, ale bylo trochu jinak. Druhy to byly pouze dva - ale 7 různých sýráren, které je vyrábí. Kdo umí násobilku, tak si spočítá, že jsme je měli možnost ochutnat opravdu všechny s tím, že jste ještě každé sýrárně přidělili body a nakonci se vyhlašoval vítěz. Taky si říkáte, že když to je pořád jeden a ten samý druh, bude to pořád stejné? No, to opravdu ne. Přísáhám na lahev sidry, že KAŽDÝ z nich chutnal úplně jinak. A některé byly teda opravdu nezapomenutelné. K tomu křupavé bagetky a na neutralizaci chutí se podával domácí sladký něco jako jogurtotvaroh, který každá sýrarna nabízela zdarma. Po tom jsem se mohla utlouct. Ani nechci vědět, kolik procent poctivé domácí smetany v tom bylo. Celá akce byla doprovázena opět našimi tradičími asturskými dudáky.

 Tak doufám, že jsem v tomhle článku trochu nastínila, co se tady všechno jí a že Asturie je opravdu tak trochu jiné Španělsko. Španělsko, jehož vůně a chuť mi bude doma TOLIK chybět.

(Ale na tu Svíčkovou se šesti už se stejně těším ;) )