Císařův pekař, pekařův císař

Milý světe,

jistě si pamatuješ z minulých článků, že jsem už několikrát naznačila, že v Oviedu na jednoho obyvatele připadají dvě kadeřnictví, tři divné sochy a čtyři pekárny. Jo, tyhle tři věci jsou pro tohle krásné, a prý nějčistší španělské město, typické. A tak mě napadlo (možná z hladu..), že právě pekárničkám a asturským dobrotám zasvětím dnešní článek. A taky jedné speciální akci, kde o jídlo taky nouze rozhodně není.

Celý víkend tady probíhá tradiční Feria, což je obrovský jarmark, kde se prodávají tradiční astruské výrobky, jídlo, pití, koření, slepice, králíci, dokonce i tu pravou asturskou krávu tady koupíte. :D Trhovci mají dobové kostýmy, předvádějí se tu stará řemesla, ulicemi chodí průvody, Astuřané tančí v krojích tradiční tance a městem se linou melodie hrané na, pro tuto oblast tolik typické, dudy. Řeknu vám, má to vážně atmošku. Člověk se opravdu cítí, jak kdyby se vrátil v čase nebo se omylem dostal do nějaké pohádky. No a je to skvělá příležitost ochutnat nejrůznější asturské dobrotky. A stojí to za to, protože všechno je takové strašně...poctivé. Ať už ochutnáte chlebovou bulku plněnou pravou asturskou klobáskou - chorizem, jakýkoliv sýr ze zdejší oblasti nebo cheesecake s jahodama, nebudete zklamaní.

A jak jsem řekla, pokud jste milovníci sladkého jako já a potřebujete každý den něco, co obsahuje cukr, aby váš mozek byl schopen vůbec fungovat, v Oviedu nebudete vědět, kterou kavárničku navštívit dříve.

Pokud byste chtěli ochutnat něco fakt "echt španělského", churros s čokoládou jsou jasná volba. Tyhle smažené dlouhé tyčinky z koblížkového těsta, které si máčíte do horké čokolády vám prostě umožní na chvíli zapomenout na všechny stresy světa i dietologické poradce. Říká se, že nejlepší španělská čokoláda vůbec, je ta značky Valor. Tenhle řetězec má dlouhou historii, která sahá až do 19. století, kdy jeden nadšenec začal připravovat tuhle hnědou pochoutku ve svém domě v malém městečku v oblasti Valencie, z toho se pak stal rodinný podnik, následně velká firma a dneska je Valor skoro národní dědictví. A i my tady v Oviedu jednu čokokavárničku Valor máme, takže odměna za páteční zkoušku z morfologie byla v mém případě jasná.

Jakožto milovník posedávání v kavárnách a pozorování lidí v nich, jsem si všimla, že atmosféra v kavárně byla skoro až sváteční. Starodávný interiér, servírky v bílých košilých a kravatách Valor  věkový průměr hostů v kavárně  asi 65 let - naše malá erasmácká skupinka u jednoho stolu a zbytek kavárny zaplněn babičkama a dědečkama, kteří se při pátečním odpoledni vymódili a zašli na šálek sladké čokoládové neřesti. Už jen kvůli té atmosféře se vyplatí do trochu dražší čokolády investovat a tohle království navštívit.

Mojí asi nejoblíbenější kavárnou/pekárnou je Granier. Tenhle podnik mi stojí v cestě do školy, takže už jsem se naučila každé ráno koukat na druhou stranu ulice, abych nemusela bojovat se svou vůlí. :D Ale za odměnu tady vždycky ráda zajdu na máslový croissant, muffin nebo obrovskou plněnou nadýchanou bagetu.

Poslední podnik, kterému tady udělám reklamu bude 26 grados neboli "Dvacet šest stupňů". Interiér kavárny je snad nejhezčí, co jsem tady v Oviedu vůbec viděla a sladké dobroty zase a znovu neodolatelné. Vždycky je mi akorát trapné fotit vevnitř, kdy tam je plno lidí, tak přidávám pár fotek z internetu, protože tenhle krásný prostor prostě musíte vidět.

Zdroj:internet

Zdroj: internet

Zdroj: internet

Myslím, že právě jídlo je jeden z prostředků, jak perfektně poznáte kulturu místa, které navštívíte nebo v něm žijete. Dneska to byl tedy spíše takový "sladký" výlet, ale pravdou je, že jestli Asturii opravdu něco charakterizuje tak je to jablečný alkoholický nápoj Sidra, fazolová polévka Fabada a další, spíše slané, pochoutky. Ale o těch zase příště...

Konec srandy

Milý světe,

do pekla se mnou. Vím, že příspěvky na této stránce prořídly jak vlasy Ondřeje Hejmy, ale zkouškové je zkouškové, a s tím nic člověk neudělá. Výlety do atraktivních destinací nahradily výlety do knihovny, posezení u vína se změnilo v posezení u půl litru kafe a prokrastinace hýbe světem, takže kromě toho že jsem upekla (výbornou!!) bábovku, uklidila celý byt a vybarvila svoje sešity od shora až dolů se taky jako FAKT učím! Jo, i tohle je Erasmus, jak se patří.

Včera byl poslední den školy, což mi přivodilo nostalgickou náladu, protože mi to přijde TAK nedávno, co jsem tam šla poprvé, byla ze všeho zmatená, pobíhala po kampusu s milionem papírů a snažila se všechno vyřešit rychlostí světla. A dneska se mi po té škole bude faaaakt stýskat. I když se kampus skládá jak z historické budovy, tak z mladších moderních architektonických pokusů, stejně má tahle univerzita prostě atmošku. Není nad ten pocit, když běžíte pozdě na ranní vyučování a kouknete nahoru nad kampus a vidíte ty krásné hory. To se pak čas prostě zastaví, i vy se zastavíte, (taky protože vám váš kardio systém nedovoluje vyběhnout ty předlouhé schody ke kampusu najednou :D) a říkáte si, jaké máte štěstí, že tu můžete být. Jo, taky Leonard Cohen tady prý jednou byl! Zajímalo by mě, jestli ty schody vyběh tak ladně, jako to dělám já každé středeční ráno.

V příštím týdnu mě čeká zkouška z morfologie, což je taková brnkačka, že se učím deset dní dopředu.. :D Jo, je to dost obtížné, když jste cizinec a musíte vědět proč se některé věci v jazyce dějou, jak jsou správně, z čeho je složené to nebo to slovo, které třeba slyšíte poprvé v životě a to všehno na úrovni rodilých mluvčích, protože nikdo vám žádnou Erasmus variantu testu dělat nebude. Naštěstí mě přednášky docela bavily, a celý předmět byl pojat celkem užitečně, takže mám pocit, že se neučím nic zbytečného. Další týden přijde zkouška ze staré hispanoamerické literatury, což bude chuťovečka. Tak snad mě Kryštof Kolumbus a další autoři kronik z Nového světa nezradí jako Jidáš letošní maturanty a nějak to zvládnu. Poslední zkouška bude z lingvistického předmětu - Španělština v Latinské Americe. Celý semestr tohoto předmětu byla neskutečná sranda, protože profesor, usměvavý bodrý chlapík, hýřil vtípky, zážitky z Latinské Ameriky a neustále imitoval všemožné přízvuky, takže jsme se tak nějak prosmáli až do konce, a já si říkám, co asi napíšu do té zkoušky. Ne, nadsázka. Naučila jsem se fakt dost zajímavých věcí, a ač se to nezdá, i tenhle předmět byl vlastně praktický. U zkoušky, kromě teorie, dostaneme přepis monologů různých mluvčích z Latinské Ameriky a budeme určovat, co říkají jinak, jak to říkají, ať už co se týče výslovnosti, gramatiky, nebo v kterých dalších oblastech je to taky typické a podobně. Vždycky se učí prostě líp něco, co člověka baví, a tohle mě hodně bavilo. Další dva předměty už mám hotové, takže když Bůh dá, možná nebudu muset vracet Evropské Unii stipendium a žebrat na ulici s kytarou. :D 

Nicméně slunce tady svítí o sto šest, do toho vedro, dobrá zmrzka, ulice a zahrádky plné lidí, je dost těžké sedět doma nad knížkama,takže většinou vybíhám učit se do parku. I teď utíkám! Tož mi držte palce, i já je držím všem kolegům vysokoškolákům. A vy ostatní mějte pěkný máj.

Zatím, světe.