Milý světe,
dnes Tě
naposledy oslovuji a přidávám tak poslední dopis do téhle truhlice zážitků a
vzpomínek, která při každém otevření voní kombinací slaného mořského vzduchu a
Asturské sidry a jsou z ní slyšet tolik typické dudy a nesmrtelný Enrique
Iglesias se svým Bailandem.
Je 14. 7. a
já přesně před měsícem opustila Pyrenejský poloostrov. Je 14. července a to
znamená, že celý ten měsíc přemýšlím, jak napsat tenhle ukončující článek, aby
nezněl pateticky, poeticky, nudně, hloupě, příliš dojemně, příliš cynicky, příliš
osobně, až moc neosobně, brutálně nezajímavě, a tak dále, a tak dále. Jo, a
taky toho ČTRNÁCTÉHO ČERVENCE byla dobyta Bastilla a začla Velká Francouzská
revoluce, jejíž heslem bylo: „Ça ira!“ neboli Půjde to!, takže i dějiny mi napovídají, že to prostě půjde a já
věřím, že dneska je ten den, kdy tady tenhle článek připíchnu.
Prostě milý
světe, co ti budu povídat, půl roku v cizí zemi člověka poznamená, změní a
naučí. A ačkoli mě psaní tohohle blogu stále nenaučilo dávat čárku tam, kam ve
větě patří, můžu díky svým článkům udělat postupnou rekapitulaci mého zahraničního
pobytu ve Španělsku, který mě naučil:
1. Zkusit
nové věci, nebát se jít do něčeho, v čem si nejsem jistá
v kramflecích, nedbat tak moc na názor okolí, ale spíš na ten svůj vlastní
a riskovat. Ať už se to týká maličkostí nebo důležitých kroků.
„Jsem všechno, jen ne deníčkový typ. Psát
něco pravidelně? Haha. Mé spisovatelské dovednosti jsou taky na bodu mrazu ( +
tu interpunkci už jsme probrali žejo) a to nemluvím o dovednostech
fotografických. Když k tomu připočtete ještě můj stihomam, že tyhle řádky bude
číst někdo, kdo nechci, aby je četl a neschopnost napsat něco stručně a jasně,
aby to vůbec v dnešní zrychlené době někoho bavilo číst, dostáváte portrét
typické blogerky, která je vlastně od Boha předurčena k tomu si nějaký blog
založit, ne?:D“
První pozdrav z gauče, leden 2015
2. Mít úsměv na tváři
za KAŽDÉHO počasí. Protože Španělé ho opravdu mají a tím mají k sobě
navzájem tak nějak blíž. My Češi musíme ujít ještě dlouhý kus cesty, abychom
se naučili vyměnit šedé deštníky, za ty
barevné. (mám dneska
metafořící náladu,bacha na to, pozn.red.)
„DNESKA... hodně
pršelo. Jasně, Asturie je známá tím, že bez deštníku a gumáků jste tady
mrtvý muž.. teda v mém případě spíše promočená žena. Ale stejně mě to prostě asi neštve. Zatím. Ty barevné deštníky,
lesknoucí se ulice a hrnek teplého čajíku, prostě romantika.“
Holaaa, leden 2015
3. Nedělat ukvapené
závěry. Ať už se to týká názorů na lidi po prvním setkání nebo nadšením pro
ještě nezrealizované věci.
„Vlastně má byt samé
výhody, jen jediná nevýhoda je, že slečny opravdu milují fiesty/party/večírky,
a to třeba i na bytě. Ale v zápase: super byt s dvěma koupelnama (!!!) versus
nechtěné partyhard, vyhrává 1:0 první kritérium…“
Oviedo hledá topmodelku, leden 2015
4. Pamatovat si, že i
ta unáhlená rozhodnutí se dají napravit a každý problém se dá s trochou
kuráže a snahy vyřešit.
„V bytě jsem se
necítila bezpečně, ale tak nějak jsem čekala, že se to zlepší. Ale pak mi
došlo, že ne. I smích došel, na slzy došlo taky a pak i já došla k rozhodnutí,
že nejspíš musím pryč… zvážila jsem
to ze všech stran a rozhodla se bojovat, i když bylo pravděpodobné, že na
bojišti zůstanou ranění.“
Krize a nový začátek na Malé straně, leden 2015
5. Pít s láskou červené víno, osvěžit se
typickou Sangriou, nalévat speciálním asturským způsobem Sidru, připíjet si
s Mexičany tequilou, opít všechny cizince slivovicí, vyjít do ulic
v jednu ráno, zalehnout do postele za světla ale HLAVNĚ si uvědomit, že
proslulý španělský noční život vůbec není o množství alkoholu ve vašem krevním
oběhu, ale o partě lidí, která Vás obklopuje.
„Tahle studentská
organizace je mi trochu bližší, protože se víc zaměřují na kulturní věci, než
na ty party věci. Což zní teď dost divně, když jsem napsala celý odstavec o
populární chlastací hře, ale chápete, chci přiblížit zdejší prostředí co
nejautentičtěji..“
Týden v životě erasmáka, leden 2015
6. Milovat. Trpět.
Věřit. (Možná by se tak
mohlo jmenovat pokračování filmu Jíst,
meditovat, milovat, co? Pozn. Red. )
„Když jsme se dali do
řeči právě na nedělním výletě, všimla jsem si, že má na krku brutálně velký
cucflek a protože jsem pořádně drzé děvče, neváhala jsem na to náležitě
upozornit a trochu ho poškádlit. Když jsem se tedy zeptala, kdeže k tomu
přišel, jeho odpověď zněla: "To je šrám z války." Zajímalo mě tedy,
jestli byla bitva aspoň vítězná, když už utrpěl tak vážné válečné zranění. A
poetická odpověď tohoto jindy lehkovážného chlapce mě překvapila, když s
totálně vážnou tváří řekl: "Samozřejmě. V téhle válce se
neprohrává... ale často se trpí."“
Nedělní putování, únor 2015
7. Nebrat věci tak
vážně, nebrat lidi tak vážně, nebrat sebe tak vážně.
„Za několik desítek
minut druhá várka sendvičů! Pak třetí! Čtvrtá! Nic jiného totiž v nabídce
nebylo. Po třetí obložené bagetě/chlebu/jakkoli chcete už nikdo na další chuť
neměl. Chápu, že chléb je boží dar, ale milý Bože, kolik bys byl schopen sníst
chleba za jeden den?!:D Zklamané jsme odcházely na hostel, ale protože se nás
na výletě sešlo 5 češek, s humorem a ironií nám vlastní jsme celou situaci
braly s nadhledem a z osudného večera vzniklo spoustu hlášek.“
Hory, chleba, moře – V Cantabrii dobře, únor 2015
8. Nedat na
stereotypy o různých národnostech, být fascinován kulturními rozdíly, míň
mluvit a víc poslouchat a nechat se tou různorodostí na světě pohltit.
„Nemůžu nezmínit
jejich originální kostýmy... první kostým bych nazvala "děda z
Bavorska". Němec se vlastně
převlíkl za německého důchodce, a protože chtěl, aby jeho outfit všichni
viděli, pobíhal venku v sedmi stupních jen v košili. Další kostým jednoho z
nich nesl název "německý horolezec". Tenhle německý týpek měl pro
změnu v té totální kose kraťasy a přes rameno lano. A poslední z nich byl za
"německého hipísáka" a v tom lijáku pobíhal v cuklích a se slunečními
brýlemi na očích. A pak že jsou Němci nudní a usedlí.“
Karnevaly jsou tu, únor 2015
9. Být hrdá na svou
zemi.
Jasně,
"Rosiky" a "Pítr Seč", to jsou Češi jak polena. Snad
všichni fotbaloví fanoušci odhalili jméno Tomáše Rosického a Petra Čecha … Čeština
je nadpozemsky těžká tajná řeč, které nejenže nikdo nerozumí, ale neumí ji ani
napodobit.. "Jak že se jmenuješ?" "Chana nebo Ana?" … Deset
zlatých bludišťáků pro toho, kdo řekne, že je "třičtvrtě na tři."
Máme vážně asi supermluvidla… Ano,
správně, PRAHA a PIVO. To jsme my. “
Výročí, únor 2015
10. Poznávat.
Poznávat turistické cíle, památky, monumenty, ale taky V KLIDU vnímat
dechberoucí výhledy, puls metropolí, ticho přírody a celkovou atmosféru.
V tomhle se liší turista od cestovatele, kterým jsem se já tady nepochybně
stala.
„Když jsme vyráželi na
prohlídku města, už se stmívalo, takže historické centrum v čele s nasvícenou
katedrálou vypadalo prostě kouzelně. Poznávání památek jsme si nechali na druhý
den a ten večer zasvětili spíše poznávání atmosféry. Červené víno, jednohubky,
příjemný bar a dobrá parta byla super kombinace. Ve městě to žilo, lidé
povídající si na ulicích se sklenkou piva nebo vína, hospůdky plné k prasknutí,
prostě živé město. To je León, to je Španělsko, to je pohoda.“
Od krav ke lvům, březen 2015
11. Být vděčná za
všechna setkání. Nechat se ovlivňovat a obohacovat lidmi, které na své cestě člověk
potká. Němka poutnice, nevidomý kamarád, dokonce i ten zloděj, co mi vybral
kabelku. Ti všichni mě něco naučili.
„Já převedla slepého
kamaráda přes poslední křižovatku a věděla jsem, že se již dostane v pohodě
domů, protože zná po šesti měsících Oviedo mnohem lépe než mnozí jiní erasmáci.
Rozloučil se se mnou se slovy: "Uvidíme se zítra!", a nejen tahle
poslední věta mě donutila přemýšlet a znovu mi připomněla, že mé problémy,
které jsem tady na začátku pobytu měla, byly fakt nepodstatné maličkosti. A
taky jaké mám štěstí, že můžu mít za kamaráda tak optimistického, zábavného a
inteligentního člověka.“
Střípky z poslední doby, březen 2015
12. Přizpůsobit se
bleskurychle Španělské kultuře. Mañana, mañana je už neodtřžitelnou součástí
mého života, nedochvilnost vlastně životní styl a siesta příjemnou nutností.
(škoda, že to
odnaučování nejde tak rychle jako to přizpůsobování :D , pozn. red.)
„Oslavy pokračovaly do
ranních hodin a vstávání do školy bylo, nejen pro mě, asi tak jednoduché jako
přerovnat všechny vagóny s uhlím, které se kdy vytěžilo v ostravských dolech...
takže ve středu jsem se svým inteligentním a soustředěným výrazem přežila den
ve škole... a taky konečně pochopila význam španělské siesty.“
Turistění mezi kapkami deště, březen 2015
13. Věřit
v přátelství. Je jedno, jak často se se svým kamarádem člověk vidí, jak
dlouho se spolu znají, jak stejní nebo rozdílní jsou, jak daleko od sebe žijí. A
tak jsem ráda, že mám dneska díky Erasmu přátele po celém světě.
„Enriqueho jsem
potkala před pěti lety v Anglii, stali skvělí kamarádi a bylo nám oběma, tehdy
šestnáctiletým puberťákům, líto, že už se nikdy v životě neuvidíme. Tím jsem si
byla tehdy stoprocentně jistá, protože jsem nepředpokládala, že se někdy
dostanu na sever Španělska. Nicméně jsme pět let udržovali kontakt přes
internet, klasické dopisy, přání k Vánocům a minulý týden se opravdu po tak
dlouhé době viděli.“
Baskické dobrodružství 2, duben 2015
14. CESTOVAT. Tady ani nelze nic jiného dodat.
Podle mého názoru neexistuje lepší investice peněz, využití času a způsob
rozvíjení sebe sama. Ať už je to cesta kolem světa nebo výlet do vedlejší
vesnice, všechno se počítá. Prostě jen jet, vypnout, neřešit, užívat a vnímat.
„Byla to skvělá
dovolená díky místům, které jsme navštívily, dobrotám, které jsme vyzkoušely,
lidem, které jsme potkaly, problémům, které jsme zdárně vyřešily, milionům
hlášek, které za ten pobyt padly, ale hlavně díky tomu, že jsme byly tak skvělá
parta.“
Baskické dobrodružství 4, duben 2015
15. Mít pocit domova.
Ať už ve svém vlastním domově, přechodném zahraničním domově, v domově
s rodiči, v domově s někým, v
domově sám, prostě kdekoli s kýmkoli. Zkrátka cítit se dobře tam, kde jsem.
„Takže, bych řekla, že
jsem tam, kde mám být. Kde jinde totiž můžete na jedné fotce spatřit krávu,
která spokojeně přežvykuje svou biotrávu a za ní mít panorama paneláků, moderní
skleněné budovy nemocnice a historické katedrály? No, jedině v OVIEDU. :)“
Přítelkyně zeleného údolí, duben 2015
16. Dělat věci
s láskou. Věnovat se tomu, co člověka baví, a to nejlépe na sto procent. Ať
už je to práce, studium, hrabání trávy na zahradě nebo cokoli jakkoli
bláznivého.
„Vždycky se učí prostě
líp něco, co člověka baví, a tohle mě hodně bavilo.“
Konec srandy, květen 2015
17. Jíst. Ne málo, ne
příliš, ne zřídka, ne často. Ale hlavně s chutí. Protože takhle teprve
člověk pozná Španělsko se vším všudy.
„Asturie je ráj
gurmánů. Speciálně v Oviedu je tolik restauračních zařízení, že i kdybych každý
den zavítala do jiného podniku, nikdy bych je tady za svůj půlroční pobyt
neprošla všechny. Díky bohu, že stipendium není tak velké, abych tenhle plán mohla zrealizovat, protože
jsme si jistá, že bych se pak zcela jistě mohla stát čtvrtým členem Maxim Turbulenc.“
Gurmánský ráj, červen 2015
18. Cítit, dojímat
se, vnímat, brečet, a za nic z toho se nestydět.
„Asi se nedá popsat ta
atmosféra, která se v Santiagu nese vzduchem. Šťastní poutníci, mluvící
nejrůznějšími jazyky, sedící na zemi, hledící na katedrálu, kteří došli do
cíle. Tedy alespoň do toho geografického. Dnes už totiž díky milým setkáním na
mých cestách vím, že ten cíl často není místo, ale pocit, který má člověk v
sobě.“
Poutnice v Santiagu, červen 2015
19. Učit se z chyb
„Mobil fuč, kreditka
fuč, peníze fuč. Myslím, že ani Quentino Tarantino by nevymyslel lepší horor…“
Osudný pátek, červen 2015
20. Zvládat chaos (i
se svou brutálně přehnanou zodpovědností, slabostí pro harmonogramy, itineráře
a plánování)
„Španělská doprava mě
opět překvapila svým systémem, ve kterém není žádný systém.“
Sama, červen 2015
21. Užívat si samotu
a čas pro sebe, ale taky užívat si velkou společnost a být toho všeho součástí
„Pamatuju si, když mi
poutnice z Německa vysvětlovala jaký je rozdíl mezi tím "být sama" a
"být osamělá" a já můžu s jistotou říct, že ačkoli jsem cestovala sama,
osamělá jsem se rozhodně necítila a v podstatě většinu dní nebyla ani tak úplně
sama, protože mi vždycky někdo vstoupil do cesty. Ale celé je to o tom nebát se, být otevřená a komunikativní ve vztahu k
ostatním a ty správné lidi si tímhle přitáhnete... dneska už díky mému půlročnímu pobytu ve Španělsku vím, že je vše možné
a že pokud člověk překročí své osobní hranice, pak už není žádný problém
překračovat ty geografické.“
Sama, červen 2015
22. Nakupovat
úsporně, stravovat se úsporně, být sám sobě dobrým investičním poradcem :D
23. Přežít půl roku
bez žehličky. Jo, dámy, fakt to jde.
24. Vařit!
25. A zkrátka vychutnávat
si život se všemi vzestupy a pády, dny, kdy se člověku nechce vylézt z postele,
rány, kdy vypadá i proti Střihorukému Edwardovi jako totální zrůda, odpoledni,
které tráví v knihovně studiem nových věcí, večery, při kterých probírá se
svými spřízněnými dušemi všechno od globálních a filozofických problémů až po nejlepší
druh žvýkaček, hodinami, které zasvětí dobré hudbě, knížce nebo filmu, minutami,
které stráví čekáním na zpožděný autobus v totálním lijáku, a okamžiky,
které mu změní život.
Je teda pravda, že ta Francouzská revoluce, zmíněná v úvodu,
změnila těch životů možná podstatně víc, ale Erasmus změnil opravdu ten můj, já si tuhle půlroční kapitolu mého života prostě užila a všechny zmíněné věci se naučila nebo si je znovu připomněla.
Doufám, že to nadšení šlo tak nějak cítit i z mého psaní, fotek, překlepů, i těch pravopisných chyb. Díky,
milý světe, žes došel až na konec tohoto posledního článku, který teda nakonec
možná byl zdlouhavý a patetický, ale svůj úkol zrekapitulovat ty nejdůležitější
scény tohoto akčního filmu, ve kterém jsem hrála hlavní roli, celkem
splnil.
Tak se měj, milý světe. A možná zase někdy v budoucnu u dalších cest… protože psaní
blogu je fakt zábava.
„Vtip je v tom, že já
blogerka nejsem. Jsem jen nadšená cestovatelka, která chce všechny ty super
zážitky (jo, určitě budou super!) sdílet se svými nejbližšími, méně blízkými a
teď už teda i s vůbec-ne-blízkými, prostě s celým světem.“
Pozdrav z gauče, první článek na tomto blogu, leden 2015
