Oviedo hledá topmodelku!

Milý světe,

v nohách mám snad víc než tisíc mil. Dnešní hon za byty byl náročný a já mám pocit, že jsem vyšla na Praděd a zpátky, co se týče počtu nachozených kilometrů. Ten titulek zní divně, já vím, ale pochopíte, jestli jste někdy viděli pořad Amerika hledá topmodelku, což určitě jo, protože bez toho, aniž byste to aspoň zahlédli, žít nemůžete, že jo... Hodnocení kvality pořadu podle jednoho nejmenovaného serveru 35%, intelektuální hodnota podle mě asi -20% a pravděpodobnost následné depky, že vy tak nevypadáte kolem 120%. ALE, proč tohle všechno říkám..jestli si teda tenhle klenot televizní zábavy pamatujete, jistě si vzpomenete, jak vždycky zavezli ty modelky do nějakého velkoměsta, dali jim adresy různých agentur a ony pak lítaly jak zběsilé po tom městě od jedné agentury k druhé na těch jehlách a doufaly, že to všechno najdou, stihnou a usměje se na ně štěstí. No, tak teď už je vám spojitost se mnou a tímhle pořadem snad trochu jasná. Ten předešlý popis, to jsem byla dneska celá já, až na to, že nemám ty nekonečně dlouhé nohy, jehly, bohatou hřívu a zářivě bílý úsměv.

Má první prohlídka byla v bytě v centru města. Se slečnou španělkou, která byt pronajímá a sama v něm bydlí, jsem si domuvila schůzku pár týdnů dopředu. Byly jsme v kontaktu přes facebook, takže už jsme o sobě něco málo věděly. Když jsem ráno přišla, měla chudák trochu kocovinu, protože prostě konec zkouškového a španělská nátura k tomu, víc asi netřeba vysvětlovat. :D Každopádně byt se mi na první pohed líbil a společnost také. A ta lokalita? Perfektní. Stačí jen přejít cestu a člověk je ve velkém obchodním centru, kde má vše, co potřebuje (i nepotřebuje) a do školy je to příjemných ani ne 15 minut. A vlastně když jsem odcházela, už jsem věděla, že asi tenhle beru. Sestava tam tedy budeme dvě španělky, německý hoch a já. Jsem si tedy jistá, že jestli poletím zase přes Vídeň, budu už určitě moct machrovat s nějakou vymakanější frází než jen "ja". :D Vlastně má byt samé výhody, jen jediná nevýhoda je, že slečny opravdu milují fiesty/party/večírky, a to třeba i na bytě. A kdo zná trochu mě, tak ví, že jsem na opačné straně barikády. Teda, ne uplně na opačné, ale spíš na té barikádě tak visím a rozhoduju se, která strana je mi příjemnější. Ale pořád tak nějak naivně věřím, že lidi se spolu vždycky nějak domluví a v zápase: super byt s dvěma koupelnama (!!!) versus nechtěné partyhard, vyhrává 1:0 první kritérium.

Pak jsem utíkala na další prohlídku..no utíkala..přiznávám, trochu jsem se zasekla, protože mi v cestě  stálo knihkupectví. No, chápete ne?! Každopádně jsem přemohla své vášně a zatím si nic nekoupila, i když to CDčko Justina Biebra, zlevněné na ubohé 2 eura, bylo fakt velké lákadlo, haha:D

Před dalším domem jsem se tedy potkala se sympatickým manželským párem. Prohlídla jsem si byt a zjistila, že slečna, místo které bych měla bydlet, je češka. A odcházela jsem s tím, že jako pěkné, ale asi ne. Pak další cupitání a další prohlídka. No, další byt byl vážně útulný,ale... jako vázičky tak po prababičce Cervantese bych asi zvládla, ale toho jelena na zdi v nadživotní velikosti a psací stůl, který nebyl stůl, ale taková ta stolička u které se lidi modlí v kostele.. to asi ne. Amen.

Další prohlídka nevyšla, protože na domluvu se španěly je někdy potřeba Harvard...ne, to říkám blbě, ten vám nepomůže, spíš nějaké prášky na uklidnění. A pak už jsem byla ráda, že jsem došla na hostel a ulehla do postele. Naposledy tady v tomhle provizoriu. Zítra už budu doma. Teda v mém španělském doma. Snad ten mix španělské, německé a české povahy utvoří tu vzácnou kombinaci, která dělá domov, domovem. Ale stejně už se teď těším na ten svůj domov opravdový a i ten olomoucký. (Zdravím, chicas!:))

Ještě krátká rada na závěr (ne nebojte, nejsem Halina, takže nebudu dávat dietové tipy, i když hlad má s Erasmem hodně společného) pro budoucí Erasmáky. Bydlení hledejte určitě dopředu, až na místě je to hodně riskantní a hlavně stresující. Protože takových bezdomovců jako jste vy, je tady spoustu.
Navíc procvičíte cizí jazyk už před odjezdem přes sociální sítě a následně pak na prohlídkách.
A zvládnete to, fakt.

Jo, a dneska pozoooor, světe, mám i fotky! Během toho maratonu, jsem se musela taky trochu vydýchat, a tak jsem pořídila pár fotek mé nové školy a jejího okolí. Campus Milán, který na fotkách můžete vidět, je strašně veliký, takže než se naučím dělat s mým chytrým telefonem panoramata zatím takhle.

      Jo, máme nad školou horu.

                                                             Kdo by tady nechtěl studovat...:)

                                      Parčík, který mi trochu připomínal Ladronku (zdravím mé 4 čtenáře do Prahy)



No nic, zítra budem šťastni, tak prosím, zhasni svět. Takže dobrou, světe:)